- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
Ač se to nemusí zdát, název popisuje výlet ZKO Ledeč do Želiva a jeho okolí. Že vypadá nesrozumitelně?
1.5. jsme vyrazili okolo 8,45 z Ledče směrem Želiv. V sestavě – Blažkovic and two dogs, Flégrovi s Lordem a „babičkou“ Cindy, Alča se Scully, Jaruška, Andrea a jejich mazlíci, malamutí smečka a nevykecané duo Karel & Pavel (tedy 10 lidiček + 10 psounů).
V plánu byla cca 14 km dlouhá trasa východně od Želiva. Luxusní letní počasí nás provázelo celých 6 hodin šlapání a je jasné, že doplňovat tekutiny bylo nutné. 50 litrů vody a pita (hrubý odhad spotřeby) tak není kdovíjak vysokým číslem. Jelikož vedla většina trasy okolo řeky Želivky, bylo možné nechat naše čtyřnohé rodinné příslušníky zchladit takřka kdykoli. Za největší vodomily lze považovat Rózu, Cindy a Ivču, jež netajila svoji závist směrem k dětem dovádějícím na loďkách. Teplota ve stínu dosahovala odhadem 27 st. Celsia.
S ohledem na den volna nebylo překvapením, že cesty překypovaly životem a turistů, pejskařů a bikerů bylo jako much. Jak je zvykem vzbuzovala naše výprava a rozmanitost plemen nemalý zájem. Zřejmě nejvíce tradičně zaujme malamutí šampion Grey. Během dne docházelo k drobným korekcím trasy a ke zděšení „malé“ Markét nebyl cíl na 14. kilometru. GPS tracker nakonec ukázal 17,14 km. Šlo se většinou po lesních cestách, převýšení bylo zanedbatelné. Těžko hledat slova, neboť to byla absolutní paráda a tak budou snad nejvýmluvnější fotografie. Fotoaparátů v akci bylo několik.
Podle všeho se trasa líbila, což velmi lichotí „veliteli zájezdu“ Potkali jsme pouze 2 blbce, a to lze považovat za úspěch.
Karlík & Storda
____________________________________________________________________
____________Tak to vidí vedoucí výpravy! A co učastníci?_______________________
Sraz u kašny klapnul. Kdybychom vyrazili jen o chvilku později, hrála by nám k odjezdu živá kapela . Klapnul i sraz v Želivě a mohli jsme vyrazit.
Krajem lesa vedoucí cesta kopírovala koryto řeky. Stínu i vody od samého začátku užívali naši hafani, ráchala se Cindy, Róza, Grey, decentně se osvěžovali Lord, Megi Cheyla i Scully, opatrnější ve vztahu k vodě se jevil Karlík, vůbec vodu nemusela Chelsea. A nejmenší Trikuška? Držená Markétkou nad vodní hladinou zabírala všema čtyřma proti proudu…Plavala statečně, i když se rozhodla osvěžit se sama.
Nálada byla veselá a šlo se nám báječně.
6. kilometr byl svačinový. Nic netuše jsme se usadili na soukromém pozemku. Majitelé tiše pozorovali rozbalování dobrot. Nevyšel na ně řízek, klobáska, rohlík s paštikou, dokonce ani tatranka…….no prostě jsme nezahráli na tu správnou strunu. Já jsem všechny klidnila, paní doktorka navrhovala správné právní řešení situace a Pavel už ví, kde uspořádat technopárty Rozloučili jsme se tedy s přáním pěkného dne a vyrazili dál.
Pokračovali jsme v naplánované trase. Kilometrů přibývalo a sil ubývalo. Musela přijít ta chvíle váhání, zda trasu maličko neupravit. Došlo na hlasování a pak už Pavel zpíval silným hlasem Čekám na signál……Vláďa s pomocí smartphonu upravoval trasu a nedostávalo se mu signálu . Upravil ji ještě asi dvakrát. Jsme parta a musíme myslet na nožičky Trixy, Markéty, Cindy a taky na moje . Vyspělá navigační technika se nám hodila ještě několikrát, a to když jsme zjistili, že nějaký šprýmař, či vagabund, přebarvil žluté turistické značky na hnědo.
Na čtrnáctém kilometru pochodu (který měl být dle vedoucího cílový, leč nebyl ), jsme dorazili do rekreačního střediska Želivka, příjemně vyhlížející posezení nás zlákalo k zastávce a doplnění sil na zbývající tři kilometry. Nic jsme nedbali křiku Makči „tady už jsme byli, to jsme tu mohli zůstat!“, a pilně vyrazili k okénku s občerstvením.
Občerstvení v hospůdce přišlo v pravý okamžik. Psovodům už tekutiny dávno došly a už několik kilometrů záviděli psům, kteří pili z každého potoka. Nealko Bernard ve třetinkách nás nenechal v klidu posedět, obsluha zde totiž nefungovala a my běhali pro každou sklínku.
Lehce odpočinutí jsme vyrazili na závěrečnou část trasy do Želiva. Makča měla samozřejmě pravdu, tahle část byla stejná , takže jsme šlapali po již pohodlné a příjemné cestě a nerušeně znovu obdivovali krásy okolí Želivky. Spokojení a příjemně unavení jsme dorazili zpět do místa startu, střihli jsme si společné foto a po chvíli debat kam příště, jsme se rozjeli domů. Akce příjemná, dobrodružná a veselá , díky všem účastníkům a zase někdy .
Vláďa zaznamenával průběh celé cesty, trasu, rychlost, převýšení.