- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
„Každý slaví jinak“
Demonstrovat se dá různým způsobem. Od revolučního nadšení v ulicích měst až po nenásilný odpor předváděný při osamostatnění Indie. Pejskaři ledečští nejsou ani příznivci demonstrací ani násilí, takže si vybrali pro připomenutí dvacátého výročí sametové revoluce spanilou jízdu. Nebylo to sice ani na Balt jako husité a ani do měst a obcí Československa jako herci v listopadu a prosinci 1989.
My jsme se svým čtyřnohým doprovodem vyrazili do lesů a luk lemujících naši řeku Sázavu. Bylo nás deset psovodů a psů jedenáct (to si Petra nevystačila s Lakoušem a vzala si ještě sousedovic Berta). Ranní probuzení do mlhy a deště nevěstilo sice nic dobrého, ale mraky přeci jen před polednem udělali sluníčku na obloze i místo k projevení se.
Silná slova o tom, že na opozdilce se nečeká se ukázala pouze demonstrativní a kostelní hodiny si v klidu odťukly i 15 minut po poledni a seskupení se stále ještě formovalo u kašny. Až moje maličkost, chvátajíc zrychleným krokem zlikvidovat jejich předpokládaný náskok, je přiměla k činu a opuštění pozic. U vrátek domovních jsme pak ještě vyzvedli Jardu s Dickem a sestava byla kompletní. Azimut pochodu byl předem určen, náčelnice taky a psi po zformování smečky táhli též za „jeden provaz“. Menší výměna názorů na vhodnost či nevhodnost psího koupání v jeho blízkosti nemohla ani jinak při pohledu na jedenáctičlennou psí smečku dopadnout jinak než dopadla – zájemci o koupel se vykoupali a vrčící rybář se jal opětovně lákat rybičky na své udičky. Přáli jsme mu úspěch.
První zastávkou bylo pozdravení foglarova památníku v zátoce – občerstvení se nekonalo neb občerstvovna zavřena jest. Po zdolání strání pod Hájem jsme dorazili na louku před Stvořidla – příležitost to pro první hromadné foto. Aby nebylo příliš jednotvárné a dávalo vyniknout poslušnosti psů, vymyslela náčelnice Verča hromadné odložení a přivolání. Popisovat není třeba, lepe se kouknout na fotodokumentaci. Na Stvořidlech nás čekalo opět zklamání – všechny občerstvovny zavřené – holt nejsou lidi. Ti později narození a výrazně hladující sáhli tedy do svých batůžků a jali se hodovat z domácích zdrojů. Následovalo další společné foto – na lávce. Les mezi Stvořidly a Smrčnou připravil pár horkých chvil několika protijdoucím výletním rodinám, střetávajících se s volně pobíhajícími zástupci našich velkých plemen (Bordina s Meginou se držely v pozadí). Nutno uznat, že zdravili rádi a nahlas vidouc po chvíli nejen psy, ale i jejich lidský doprovod. Bordina ve snaze předvést, že voda je stejně tak její kámoška jako retrívrů donutila Anetu k záchranné akci – vše dobře dopadlo.
Náčelnice již předem hlásala, že výlet nebude žádný masakr na psovody, takže i se vzpomenutou svačinou, posunutým odchodem a vloženými aktivitami jsme byli ve Smrčné ještě za světla a s dostatečným časovým předstihem. Hladovci jej využili k doražení domácích zásob a někteří k prvnímu kolu očisty svých psích miláčků v Sázavě.
Vláček motoráček jel jako japonské dráhy – tedy načas. Vybrali jsme prostřední vagon se zavazadlovým sektorem. Všichni psi osvědčili průpravu a způsobně nastoupili načež zabrali přidělená podlahová místa. Jen Barry stál jako pomník v zavazadláku. Pan vlakvedoucí si k nám troufnul nakouknout dveřmi ve Stvořidlech. Podpořili jsme České dráhy hromadným lístkem v celkové sumě 250 Kč. Poté počkal až jsme dojeli do Vilémovic a venkem nastoupil do našeho vagónu z druhé strany, by mohl zkontrolovat ještě zbývající dva pasažéry, sedící tam již před námi. Výstup v Ledči byl opět demonstrativní, všichni počkali až uličkou mezi vlaky projdeme a pak se teprve jali sami nastupovat. A byla příležitost k poslednímu společnému fotu – stalo se (náčelnici, jako obvykle, foťák již mezitím službu vypověděl).
Dříve narození, nevybavení svačinou z domova a nemajíce cestou možnost to dohnat, šli se zdravým jádrem napravit situaci na Růžek. Byli jsme dislokováni do zadního traktu a důstojnou tečku jsme udělali nikoliv útratou, ale pohledem na jednoho návštěvníka, který v doprovodu svého psa suverénně nastoupil do prostoru aby s úžasem zjistil, že tam vůbec není sám a za hvězdu. Naopak sledovalo je několik párů očí psů výrazně vyšší váhové kategorie. A nejen sledovalo, ale rovnou vyprovodilo tam odkud přišli.
V Ledči n/S: 17.11.2009
Napsal: BG