- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Ledečské psí „babí“ léto
Jelikož se sliby mají plnit nejen o vánocích, vzpomněli si někteří z pětice účastníků letního pochodu na jeho naplnění a přistoupili od slov k činům. Jediný zástupce řídících struktur naší organizace, který (správně je která, neboť se jedná o Verču), účastnící se minulé akce tentokrát svou mimořádnou neúčast zdůvodnil ještě mimořádnější příčinou. Budování vlastního hnízda je prostě v přírodních zákonitostech řazeno v důležitosti tak vysoko, že chytání lelků a kochání se barvící se podzimní přírodou je prostě činnost nepřípustná. Nedala se spojit ani s bohulibou loveckou aktivitou a staráním se o potravu na hubenější zimní měsíce – i kontrola našeho počínání ze strany bdělých myslivců, jak o tom v jiném příspěvku píše Iva, přišla ke slovu. Prostě jsme se museli tentokrát bez Verči a jejího velení obejít.
Roli hlavního traťového komisaře převzal dle plánu Láďa a zhostil se jí bez ztráty květinky – jen z ní cestou opadalo dost lístků (ani kališních ani okvětních, tedy těch co jsou pro parádu, ale těch životodárných). Avízo trasy viselo na našich stránkách. Účast povinná nebyla, a přesto ve srovnání s účastí v právě probíhajících senátních volbách a jejich necelých 25% jsme na tom ve výsledku byli podstatně lépe, byť nikoliv ideálně.
S úderem 13.hodiny na věžních hodinách se shromážděná dvanáctka psů vydala na pochod opačným směrem než bylo až doposud při výletech zvykem. Na mostě čekala posila třináctá, čímž byl tým pro dnešní výlet kompletní. I čekat je třeba aktivně, tudíž si čekající pes zpestřil čas tréninkem přecházení silnice č.150 – bez psovoda. Přecházím-li přeci krokem a po vyznačeném přechodu, jsem ukázněným účastníkem provozu. Bohužel to si zřejmě nemyslel situací zaskočený cyklista. Našinec by si jen povzdechl: „Škoda, že přecházející pes nemá sebevědomí Dicka…“. Cyklista si slovně ulevil, pes se posléze opět způsobně vrátil a připojil se ke smečce.
Krátký úsek po krajských komunikacích byl dílem chvíle překonán v semknutém šiku, aby hned po prvním odbočení ke Křížům a nástupu prvního stoupání došlo k protažení dřívějšího šiku do „štrůdlu“.Vedeni Láďou (ruku v ruce s přítelkyní) a Barrym daleko vpředu a končíc smečkou malamutů (vlastních – Vláďa s Greyem a Iva s Rozinou, i hostujících – Katka s Aldou a Stormem). Pro mnohé z účastníků byl kontakt s touto ledečskou destinací premiérový a při vystoupání nad Hamry pak poskytl sluncem zalitý výhled na opačnou stranu než odkud se většinou do krajiny blízkého okolí hledívá. V Hamrech si Jana, při míjení domu určeného k prodeji, vzpomněla na doby dávněji minulé, kdy to byl ještě obchod a chodila tam nakupovat („kdeže ty loňské sněhy jsou“). U bývalého krámu trasa zahýbala vlevo, štrůdl se opět na chvíli sešikoval a spustil se na přechod přes silnici do Kozlova. Silnice není opravdu to ořechové pro smečku psů (byť i poslušných svých paniček a pánů), z čehož byl jasný i směr dalšího postupu – Pstruhárnou proti proudu – nejdřív však s občerstvovací zastávkou pro čtyřnohé souputníky. Zde skončila procházková selanka neb Láďova trasa po chvíli zabočila prudce vlevo a jala se stoupat na hřbet Ostojavky. Pro mladé a zdravé jen k trochu hlubšímu dýchání, pro handicapované ať již věkem, zraněním nebo vlastní hmotností drobet horší. Při vystoupání k dříve „Prchalovic myslivně“ se tedy zhodnotil stav osob i psů a malamutí smečka, postižená zraněními, pokračovala jižním směrem (přímo k domovu přes Ostojavku), zbytek to vzal západně směrem na Jestřebnici. Jednu chvíli to u myslivny vypadalo, že zúčastněnému dorostu (Eliška s Akitou, Aneta s Bordinou a jejich klučičí kámoši s Bárou a Adrou) vyhládlo a budou se sundávat batůžky ze zad a podávat připravené svačiny – nestalo se. Trochu předběhnu a připustím, že na Jestřebnici pak mládež (bez Anety) na chvíli (tak odpovídající posilňující pause) zaostala, aby nás posléze křepce a v dobré náladě dostihla.
Aby tůra nebyla pouze pochodem po cestách, ztratill Láďa v čele nejen vlivem účinků lesní mechanizace na půdu, ale i proto, že měl celou cestu oči jen a jen jedním směrem upřené, azimut a pevnou půdu pod nohami. Tak jsme se s Janou, jdouce za nimi a s třicítkou let (ona dva mínus, já dva plus) prožitých každý ve svém manželství shodli, že jim to sice sluší, ale brát to proto kapradím a ještě brodit potokem bychom si dovedli odpustit. Parta se ale netrhá, překážky se překonávají (zocelují tělo i ducha) a nedostatky se promíjejí! Na kanále se již i na Janě začínal projevovat kolenně-kotníkový problém a již zjevné pokulhávání upravilo podruhé trasu a převedlo ji na krajskou komunikaci směr Habrek. Psi úspěšně natrénovali chůzi na vodítku po frekventované vozovce a vyzkoušeli i asfalt pod tlapkami, aby po zdolání stoupání přešli na kukuřičné pole a aportovali (někteří) si kukuřičné klasy. Doposud vedoucí dvojka se s námi rozloučila a vzala to zadem k domovu. Zbytek skupiny, s optimismem sobě vlastním, pokračoval pod Habrekem po lukách ve volném rozptylu, vzájemných psích hrátkách a Nelly i ve zpestřování jídelníčku vlastním loveckým přičiněním neboť nejen granulemi živ je pes. Bářin Bárney se jí snažil chvíli sekundovat, ale neměl trpělivost a Nelly se nechtěla dělit.(čerstvá myš je čerstvá myš) Nad Pivovarskou silnicí nás opustila Jana s Buddym, aby šla odchytit taxi k domovu ,a tam se připravit na nedělní trénink agility. S koncem louky nás opustila i mládežnická trojka (salašníci byli druhým nejzastoupenějším plemenem na tomto výletě). Na sídlišti se pak oddělila i „nejuválenější“, ale stále spokojená a aktivní Meggi se svojí paničkou Jarkou (osobní dilema zda okna či výlet, když je tak krásně, vyznělo pro druhé – příklad hodný následování i pro další pejskařky a pejskaře). Na náměstí se vrátila již jen Bára se svým Australanem – musela, neb tam měla zaparkované auto pro návrat k domovu. Inzerované zakončení na Růžku se tentokrát oficiálně nezdařilo (jestli nás starší nezastoupilo mládí, které cestou tento bod několikrát vzpomenulo).
Co závěrem? Nechyběl nám tahoun, chyběl nám náš motor. Proto i když padla různá data svátečních volných dnů do konce roku, zůstalo zatím pouze u slov. K činům bude třeba popostrčit. Po absolvování tohoto výletu a hledíc na raketově rostoucí účast příznivců i z řad nečlenů říkám i píši „Jen houšť a větší kapky“!
Statistika do závěru:
Vzdálenost ušlá psovody : cca 12 000m (Bára od kašny ke kašně)
Převýšení : cca 120m
Počet účastníků : 13
Doba trvání : cca 270 min
Největší pes : Storm (Grey měří v kohoutku o 1,5cm méně)
Nejmenší pes : Bordy
Největší smečka : malamutí
Teplota : + 70C, slunečno
Datum konání : 23.10.2010
V Ledči nad Sázavou, 24.10.2010
Autor: B.G.