- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Sedm statečných
V den, kdy uplynulo 100 let od srážky Titanicu s ledovcem, se ocitl jakoby omylem na nádraží jediný člen ZKO Ledeč – staffbull Karel. V plánovaných 8,30 zelo totiž celé hlavní ledečské nádraží prázdnotou. Malamutí smečka byla tou dobou, dle získaných informací, kdesi v podhradí a tak bylo milým překvapením, že se Flégrovi rozhodli pro sportovní sobotu. Učiní-li tak ještě v budoucnu, kdo ví.
Po decentním psím seznámení na nástupišti jsme úspěšně zaplnili poloprázdný vagon a vyrazili vstříc malebnému hradu nad řekou Sázavou – Českému Šternberku. Nebýt Karlova rozezpívávání, nerudných dam, jež pro tuto kratochvíli neměly nejmenší pochopení (kdo Karlíka zná, ten nyní jistě nevěřícně kroutí hlavou) a pana průvodčího, jehož průpovídky balancovaly někde mezi milým humorem a urážkami nejhrubšího zrna, nebylo by snad ani o čem psát. Takže kromě zmíněného zpěvu a upozornění ve smyslu „Máte tu smrad, jako když se srazí dva cirkusy!“, vládla maximální pohodička patřící snad ke každému slunečnému ránu.
Vinou nevinné kocovinky velitele výpravy (nikoli samozvaného, jak by se mohlo zdát) zůstala mapa, slivovička i většina jeho hotovosti doma. Jak se později ukázalo, najít mezi Českým Šternberkem a Kácovem bankomat, rovná se zázraku, neboť na stromech se zatím bankomaty neinstalují. … a onu sobotu se zázrak nekonal. První kolektivní porada nastala ihned po vystoupení z vlaku. Na vině byla absence červené turistické značky. Tu jsme našli pod hradem a kolem něj, přes úvodní „mírné“ stoupání, začala naše pěší část cesty. Počasí bylo více než příjemné a střídání upravené lesní cesty, silnice, pole a náročnějších klesání (i stoupání) v lesích, to vše prožitek násobilo.
Brzy přišla další prověrka kolektivní spolupráce. A to nad obcí Radonice, kde nebyla červená turistická značka opět k nalezení. Díky vybavení a schopnostem vrchního navigátora (Vládi V.) jsme cestou přes pole ušetřili v souhrnu dobrých 200 m a na plánovanou trasu se opět napojili. Čas zbyl i na krátké občerstvení, čistě v duchu české kuchyně – klobásky, řízečky, …
Kolem osmého kilometru zaznamenala většina účastníků krizi. Táhlé stoupání bylo náročné a přestože bylo poslední, prověřilo naše síly vydatně. Nicméně zvítězí jen ten, kdo se nevzdá a vidina kácovského pivovaru byla tím nejlepším dopingem. Toho času rekonstruovaná infrastruktura Kácova byla příčinou obrázku takřka westernového, kdy se nás sedm statečných ocitlo v opuštěných prašných ulicích a za štěkotu zdejších psů se neohroženě blížilo cíli. Posezení v Pivovarské hospodě nemělo chybičku! Deseti, jedenácti, dvanácti i třináctistupňového pivečka bylo dost, venkovní posezení příjemné, obsluha maličko bojácná a naši psi neustále poutali pozornost. Dvě a půl hodinky zbývajících do příjezdu vlaku uplynuly rychle a pak už jen vzhůru domů!
Karlík & Storda
14.4.2012 Ledeč n.S.