- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Tým CT0162
Začalo to jako docela nevinné ráno. Po otevření očí, první vzpomínka na seminárku mě dohnala k vyhledání nejbližšího termínu CT zkoušek. Protože mi z organizací, které se zabývají canisterapií je nejsympatičtější právě Plzeňský spolek Pomocné tlapky, byly to právě jejich stránky, které jsem zkontrolovala jako první. Vyšlo to, termín byl vypsaný na 13. Dubna 2013, poslala jsem tedy přihlášku a už jsme jenom čekali. Nechtěla jsem to nikde moc roztrubovat, co kdyby to ten čert z krabičky neudělal. Tak ať to raději nikdo neví.
Protože znám Blonďákovu povahu, nebylo potřeba se na zkoušky nějak extra připravovat. Pročetla jsem zkušební řád, a buď to prostě vyjde anebo ne, necháme to osudu.
Den D nastal, a my jsme byli na cestě do Třemošnice u Plzně. Cesta byla náročná, najali jsme si s Blondem řidiče, fotografa a morální podporu v jednom! Zkoušky se konaly v bezbariérovém domu Exodusu. Po příjezdu nás čekala přejímka a veterinární prohlídka. Následovalo zahájení. Paní Předsedkyní byla Ing. Jana Štercliová, která nám představila zkoušející a mentory. Celkem jich bylo 4 a všichni to byli profesionální výcvikáři Asistenčních psů. Zkušební komisař – Jiří Tomášů, Asistenti – Pavel Zima, Jana Štercliová a předsedkyně Pomocných tlapek Olga Tomášů.
Rozdaly se rozpisy, kde, kdo a kdy. Celkem nás bylo kolem 37 nových canisterapeutů. Byli jsme rozděleni do 7 skupinek cca po 6 psech. My jsme šli na řadu asi kolem 12 hodiny. Paní předsedkyně nám přečetla Zkušební řád a jela se postupně jedna disciplína za druhou. Nechci tady rozebírat celý zkušební řád. Kdo by se zajímal, více se dočte na webových stránkách www.canisterapie.cz. Jako první bylo zkoumání povahy. Sešli jsme se v kroužku, hlasitě mluvili, někdo tleskal, někdo pískal a Lakouš to snad ani nepostřehl, měl na starosti támhletu fenku a ostatní šlo mimo. Ale jelikož nikomu hlavu neukousl a ani se strachy neschoval pod koberec, uspěli jsme za plný počet bodů (5).
Jednou z dalších disciplín bylo například omezující hlazení. Figurant Pavel Zima si lehl do nemocničního lůžka, přikryl se peřinou a my měli přijít a asi na krok před postelí se zastavit. On vyskočil z postele a vybafnul na psa. Všichni se smáli, když se můj pes celý zaklepal, jak se lekl, ale ustál to, olízl si čumák, a svým typickým vtíráním se se narval figurantovi do postele, zavrtěl ocasem, položil hlavu na polštář a nahlas si vzdychnul. Figurant ho zalehl, namáčkl si ho na sebe, a dal nám opět 5 bodů. Horší bylo dostat psa z postele.
Po dokončení zkoušek nám paní poděkovala, v tu chvíli se do místnosti hrnula další skupinka a čekali jsme na vyhlášení.
Ve 13 hodin byli všichni už odbytí a slovo si vzal pan Jiří Tomášů a hodinu nám povídal o asistenčních psech, o základních chybách, o zlozvycích psů a jak je odstranit. Jeho přednáška mi hodně dala, jsou to další nové informace, další pohled od zkušeného člověka, a jenom na mně, co si z toho odnesu a kterou část z jeho metodiky přijmu za svojí a se kterou se neztotožním.
Po zaznění všech dotazů, jsme se dostali k rozdávání certifikátů. Čekalo mě veliké překvapení – výsledky se stoprocentním skóre a certifikát bez omezení na celý rok.
Cestou domů jsem přemýšlela, co mi vlastně ta zkouška nejvíc dala. V místnosti 5 × 5m. sedělo asi 45 lidí a asi 37 psů, ti psi byli namačkaní vedle sebe, jeden druhého si nevšímal, nikdo nevrčel, nikdo necenil zuby, nikdo nikoho nepokousal. Přijde mi to jako neuvěřitelné, 37 absolutně bezkonfliktních psů různých ras: borderkolie, pitbull, staford, labrador, retrívr, berňák, briard, ohař. Tak mi prosím někdo vysvětlete, proč to takhle nejde všude. Je to všechno o pouhé socializaci, která je to nejmenší a to nejjednodušší co pro toho psa můžeme udělat a nestojí nás to skoro žádné úsilí. Nic jiného na tom není, ale to by to museli začít chápat i jiní, než jenom já, lidi co mají CT zkoušku + zlomek dalších.
PetraB.
Protože znám Blonďákovu povahu, nebylo potřeba se na zkoušky nějak extra připravovat. Pročetla jsem zkušební řád, a buď to prostě vyjde anebo ne, necháme to osudu.
Den D nastal, a my jsme byli na cestě do Třemošnice u Plzně. Cesta byla náročná, najali jsme si s Blondem řidiče, fotografa a morální podporu v jednom! Zkoušky se konaly v bezbariérovém domu Exodusu. Po příjezdu nás čekala přejímka a veterinární prohlídka. Následovalo zahájení. Paní Předsedkyní byla Ing. Jana Štercliová, která nám představila zkoušející a mentory. Celkem jich bylo 4 a všichni to byli profesionální výcvikáři Asistenčních psů. Zkušební komisař – Jiří Tomášů, Asistenti – Pavel Zima, Jana Štercliová a předsedkyně Pomocných tlapek Olga Tomášů.
Rozdaly se rozpisy, kde, kdo a kdy. Celkem nás bylo kolem 37 nových canisterapeutů. Byli jsme rozděleni do 7 skupinek cca po 6 psech. My jsme šli na řadu asi kolem 12 hodiny. Paní předsedkyně nám přečetla Zkušební řád a jela se postupně jedna disciplína za druhou. Nechci tady rozebírat celý zkušební řád. Kdo by se zajímal, více se dočte na webových stránkách www.canisterapie.cz. Jako první bylo zkoumání povahy. Sešli jsme se v kroužku, hlasitě mluvili, někdo tleskal, někdo pískal a Lakouš to snad ani nepostřehl, měl na starosti támhletu fenku a ostatní šlo mimo. Ale jelikož nikomu hlavu neukousl a ani se strachy neschoval pod koberec, uspěli jsme za plný počet bodů (5).
Jednou z dalších disciplín bylo například omezující hlazení. Figurant Pavel Zima si lehl do nemocničního lůžka, přikryl se peřinou a my měli přijít a asi na krok před postelí se zastavit. On vyskočil z postele a vybafnul na psa. Všichni se smáli, když se můj pes celý zaklepal, jak se lekl, ale ustál to, olízl si čumák, a svým typickým vtíráním se se narval figurantovi do postele, zavrtěl ocasem, položil hlavu na polštář a nahlas si vzdychnul. Figurant ho zalehl, namáčkl si ho na sebe, a dal nám opět 5 bodů. Horší bylo dostat psa z postele.
Po dokončení zkoušek nám paní poděkovala, v tu chvíli se do místnosti hrnula další skupinka a čekali jsme na vyhlášení.
Ve 13 hodin byli všichni už odbytí a slovo si vzal pan Jiří Tomášů a hodinu nám povídal o asistenčních psech, o základních chybách, o zlozvycích psů a jak je odstranit. Jeho přednáška mi hodně dala, jsou to další nové informace, další pohled od zkušeného člověka, a jenom na mně, co si z toho odnesu a kterou část z jeho metodiky přijmu za svojí a se kterou se neztotožním.
Po zaznění všech dotazů, jsme se dostali k rozdávání certifikátů. Čekalo mě veliké překvapení – výsledky se stoprocentním skóre a certifikát bez omezení na celý rok.
Cestou domů jsem přemýšlela, co mi vlastně ta zkouška nejvíc dala. V místnosti 5 × 5m. sedělo asi 45 lidí a asi 37 psů, ti psi byli namačkaní vedle sebe, jeden druhého si nevšímal, nikdo nevrčel, nikdo necenil zuby, nikdo nikoho nepokousal. Přijde mi to jako neuvěřitelné, 37 absolutně bezkonfliktních psů různých ras: borderkolie, pitbull, staford, labrador, retrívr, berňák, briard, ohař. Tak mi prosím někdo vysvětlete, proč to takhle nejde všude. Je to všechno o pouhé socializaci, která je to nejmenší a to nejjednodušší co pro toho psa můžeme udělat a nestojí nás to skoro žádné úsilí. Nic jiného na tom není, ale to by to museli začít chápat i jiní, než jenom já, lidi co mají CT zkoušku + zlomek dalších.
PetraB.