- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Uvařená předsevzetí
Od zimního společného výletu psích příznivců uplynulo na časové ose drahných šest měsíců a volání po jeho opakování, jak z řad členské základny ZKO, tak i zvědavých hostů našich stránek, sílilo. Nebylo tedy teoreticky ani prakticky žádným problémem nazrálou situaci na poslední schůzi oficiálně stvrdit a termínově určit. Svátkem pro stát je v červenci den pátý a šestý. Abychom byli o něco rychlejší a nekolidující s případnými dalšími plánovanými aktivitami, zvolil se jednomyslně den čtvrtý, což byla zřejmě poslední všeobecná jednomyslnost kolektivní v této akci. U aktivit brigádnických, kde člověk musí ohýbat hřbet a potit se kvůli práci, se to dá ještě chápat (nikoliv však tolerovat). U akce prospěšné pro tělo i ducha nejen psů ale i psovodů je to s procesem chápání nevstřícnosti vůči účasti na ní s chápáním již podstatně obtížnější. Ať je to s důvody neúčasti většiny takové či makové, za hrstku skalních účastníků konstatuji (Láďa se již vyjádřil přímo do Návštěvní knihy), že to bylo poeticky strávené odpoledne.
Malá náčelnice Verča nejen, že vybrala trasu střídavě vedoucí slunnými i stinnými místy, ale bylo na ní dostatek občerstvovacích míst, jak pro čtyřnohé, tak i pro dvounohé účastníky pochodu. Schválena jí byla i žádost z nejvyšších míst ve věci přechodného snížení intenzity slunečního svitu a průvodní teploty. Pravé (nikoliv dle upraveného letního času) poledne nás tedy u kašny na náměstí vítalo po dnech atakujících teplotně dvouciferná čísla začínající trojkou, příjemnými 25-ti stupni Celsia a mírným vánkem. Ta méně příjemná skutečnost, byla řada takzvaných omluvenek z neúčasti, kdy se předčasně uvařilo to, co být nemělo a ani ve skutečnosti nebylo. Krátká chvíle čekání přes plánovaný termín odchodu na případné opozdilce nic nového nepřinesla, takže čtyřka členů s jedním hostem vyrazila k první preventivní občerstvovně. Na okraj poznamenávám, že host Karel, byť byl fyzicky jen jeden + jeden, tak svou mohutnou postavou vydal za tři Verči (u provázejícího psa Fíka to platilo dtto).
Psi se lehce promotali na přístavišti okolo lodí, kachen a vodáků, lokli něco vody ze Sázavy a mohlo se pokračovat. Billa zůstala psovody nepovšimnutá – někteří se preventivně vybavili batůžky s chladivým mokem. Šeptouchov a Bohumilice, pro účastníky zimní vycházky známá trasa, zůstaly rychle za zády dogtrekařů (chvíli se i o tomto sportovním odvětví diskutovalo). Slibovaného občerstvení v bohumilickém rybníku se všichni zúčastnění dobrovolně vzdali – voda byla více než nedůvěryhodná a v tamním samoobslužném kiosku zůstalo po nedávné akci k doražení jen něco sladkých samo…….. (taky galerie plachetnic na skle – bohužel bez větru v plachtách). Kdyby měl někdo nedostatek fantazie či znalosti o čem je řeč, pak za nás dříve narozených platilo úsloví: „Komu smrdí rum, tomu smrdí i práce“.
Daleké a široké výhledy do prosluněné krajiny, včetně našeho velkoměsta poskytlo Přemelovsko i další pokračování směrem k Sázavě v Chřenovicích. Psí i lidská smečka vedená trasérem Aldou, zdolávala jeden kilometr za druhým, někteří odkládali svršky, jiní (batůžkáři) již stihli vlastním tělem obsahy batůžků ohřát do té míry, že chladivý efekt pominul a psi ne a ne od hmotnosti odpomoci – měli cestou přírodních zdrojů pro pití i ochlazení dostatečné množství.
Etapový cíl cesty Chřenovice, splav řeky Sázavy byl dosažen za nějakých 130 minut. Sluncem zalitá a lidmi obložená prostora okolo splavu nebránila psům k vnitřnímu i vnějšímu svlažení. Vodu jsme překonali po novém mostku a zakotvili ve stínu slunečníku na „orosené“. Jen Karel na rozdíl od nás, doplňujících minerály a vitamíny, doplňoval především cukry. Vnitřní ochlazení bylo prohlášeno za dostačující a z psovodů se mezi koupající dav nezařadil ani tentokrát nikdo.
Čas byl optimistický, fyzického fondu na rozdávání, takže slovo dalo slovo a aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“ zvolila se pro zpáteční cestu kombinace vlako-pěší. Někteří, co vlakem ještě nejeli, si to totiž chtěli vyzkoušet na vlastní tlapky.
V 16:07 hod nás přivítala paní vlakvedoucí v otevřených dveřích místního motoráčku. Vidouc sevřený útvar, byť vybavený náhubky (psí osazenstvo), vedený neváhající Nellou a zakončený Fíkem, nastoupila „pro jistotu“ zkontrolovat nejprve přistoupivší osazenstvo druhého vagónu. Spořádané zaujmutí poloh pod lavicemi (mimo Fíka, který hlídal dveře strojvedoucího) bylo dílem okamžiku. Jen o něco málo delším okamžikem bylo, než nás vláček dovezl do Podhradu. Na tomto místě se sluší poděkovat ČD za sponzorský příspěvek, za nějž jsme po vystoupení z vlaku činovníkům drah hezky poděkovali a rozloučili se.
Jestřebnický potok a jeho ústí do Sázavy bylo správným místem občerstvení pro psy i pány a paničky. Nejdůkladněji to ke svému překvapení vzal díky Verče Badík – při testu podsady z něj nad hladinou koukala jen hlava, vůči čemuž ani neprotestoval.
Pro Láďu to bylo zároveň již druhé místo, kde byl pod kontrolou svých rodinných příslušníků. Voda čistá chladivá, přímo oživující do závěrečné etapy cesty k domovu. Lesní trasa nás vyvedla nad Obrvaň a stoupání, zpomalující postup, dalo příležitost začít spřádat plán dalšího putování. Traťmistrem budoucího výletu se stane Láďa a azimut povede………..- nechte se překvapit!
Kyslíkovskému vykrývači na nejvyšším bodě trasy jsme se záměrně vyhnuli a po dosažení asfaltového podkladu ve vsi, se rozloučili s Láďou a Barrym.
Cvičiště i tentokrát zůstalo opominuté a nikoho z kolemjdoucích nenalákalo. Lákal již jiný, opakovaně ověřený, cíl – Růžek. Fík s Aldou se šli pod Atos arénou ještě závěrečně osvěžit (a ušpinit) do Sázavy.
Nella to, jako štamgast, vzala otevřenými dveřmi rovnou do zadního sálu na jí známé místo. Usměrnění do venkovního sezení, bylo záležitostí okamžiku. Tam se oddělila Jana s Badíkem a zavolala si, pro zbytek cesty k jejich domovu, taxi – aby toho neměla proti nám o tolik více.
Voda v misce psy již ani nelákala a o zpestření závěru se postaral Karel. Obsluhující číšnici uvedl v ohromení velmi netradiční objednávkou kombinace energetických nápojů. Nechával ji vyjmenovávat, co mají a jen odsouhlasoval co přinést a co nikoliv. Zlatým hřebem, mně připomínajícím dávné zvyky bratrů Slováků (dát si pivo a štamprli sirupu, Lesní směs nejlépe, do toho), byla objednávka (opakováno pro úspěch) jahodového džusu (2dcl) doplněného pivem na míru půllitru. „Proti gustu žádný dišputát“ platívá v krajích různých též.
Nicméně Verča nahradila ztrátu tekutin standardní Kofolou, já pivem a bylo nám všem dobře.
„Kdo tam byl, ten se potěšil, kdo tam nebyl, ten prohloupil (a ještě provařil)“
Statistika do závěru:
Vzdálenost ušlá psovody : cca 11 000m
Převýšení max. : 140 m
Počet úřastníků : 5
Doba trvání : 360 min (včetně pobytu v občerstvovnách)
Největší pes : Fík
Nejmenší pes : Badík
Teplota : +250C, slunečno
Datum konání : 04.07.2010
Autor: BG
V Ledči n/S 06.07.2010