- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Vše je jednou poprvé – tentokráte jsou to zkoušky ZZO v naší ZKO
Propadnout se dá leckde či lecčím, nerozhoduje věk, povolání ani příslušnost k rase – myšleno lidské či zvířecí.
Jednoho slunného srpnového víkendu, fotodokumentace je k nalezení ve Fotogalerii našich stránek (Chlístovice - Pecár), se mi podařilo, pod dohledem mých psích souvěrců, propadnout též.
Mládež školou povinná propadá obvykle v červnu a bývá to různé, matematikou počínaje a jazyky konče, dle dispozic konkrétního jednotlivce a jeho kantora. V našem případě jsme k propadnutí žádného učitele ani nepotřebovali, stačila k tomu vazba (nefungující vždy a všude) pes a psovod. No a taky jeden nový terén se silnicí. Předmětem byla poslušnost psa a propadák byl nejen o jeden stupeň, nýbrž o celou úroveň. Po absolvovaném víkendu jsme se prostě vrátili do obecné školy a to ještě hodně na začátek. Poznámka pro ty později narozené: obecná škola bývala pro žáčky od první do páté třídy. Jelikož i číselná řada celých čísel začíná u jedničky, stejně tak i škola obecná a bez výjimky to platilo i pro nás – první třída.
A to jsme měli dva měsíce do zkoušek ZZO, prvních vůbec v naší organizaci pořádaných. Doposud jezdili naši studijní typové (lidově řečeno šprti) skládat zkoušky do Světlé n/S. Představa nebýt účasten aktivně tohoto svátku, byla skoro tak tristní, jako pocit provázející ten srpnový propadák. Přijalo se tedy, jak nápravné opatření, to bývá k realizaci ihned, tak i návazně preventivní opatření k realizaci postupné (a to prosím nemáme v ZKO ani ISO 9001 – jen páníček je trochu deformován po úspěšném absolvování recertifikačním auditu).
Tak jsme tedy pod vedením všech našich dostupných náčelníků čerpali na cvičáku jejich moudra, abychom je za domácí úkol procvičovali (samozřejmě neúnavně a opakovaně).
Když se blížil den D tj. 11.10.2009 bylo možno spatřit v odpoledních a podvečerních hodinách osamělé jedince, jak se snaží dohnat zmeškané, obrousit hrany nedostatků a vypilovat je k relativní dokonalosti. Ať to bylo odpoledne 09.10, piloval tam jednotlivé figury cvičební sestavy i pozdější šampión zkoušek nebo následující sobotní odpoledne, kdy jsme tam opět nebyli osamoceni.
Jelikož my dříve narození již máme i nějakou tu osobně prožitou zkušenost se skládáním různých typů zkoušek, víme, že vždy platilo a bude i nadále platit „Zkouška je od slova zkusit“. Tak jsme se tedy přihlásili, stejně jako dalších šest psů a psovodů.
Nedělní ráno, po propršených předešlých dnech nevěstilo, alespoň co se týká počasí, nic dobrého. Od slov, nezapomnělo pak i v průběhu vlastních zkoušek, přejít k činům a přidat zkoušeným psovodům do tváří i mimo kapek potu něco více kapek dešťových. Na rozdíl od těch potních se však, ty dešťové, ze žhnoucích tváří stejně rychle opět odpařovaly a dotyční je nestačili ani vnímat. Jen rozhodčí měl po začátku snahu se schovávat pod kopuli deštníku. Ta však bránila jeho ostrému zraku ve výhledu a tak skončil deštník opuštěn a pan rozhodčí (Och Karel) sdílel nepohodu stejně jako soutěžící.
Ředitelka zkoušek (Růžičková Olga) se pak v těchto chvílích již jen snažila ochránit před nepřízní počasí veškeré nutné úřední listiny, dokumentující naše snažení (a výkony samozřejmě též). Podařilo se jí to!
Jak se sluší na náčelnici nejvyšší (Blažková Eva), šla nám příkladem a po provedených oficialitách vyžadovaných zkušebním řádem a důsledným rozhodčím, vyrazila se svojí Energi na bojiště a nezklamala – jak by ostatně též mohla náčelnice jedna. Poté co již „odpočívaly“ na značce dlouhodobého odložení, vzájemně se hypnotizujíc a ujišťujíc se k nutnosti vydržet na pozicích ať se děje co se děje, nastoupil další účastník.
Byl to tedy vlastně smíšený pár, jehož lidský zástupce ještě před čtrnácti dny hledal nějakou šikovnou záminku až výmluvu proč se nezúčastnit. Po startovním hvizdu tedy spíše po hlášení rozhodčímu, kdy psovod Petra se psem Lakym zapomněli co to je tréma a plavali v tom tak dobře, že při závěrečném hodnocení a vyhlášení složení zkoušky „Výborně“ byly původní výmluvy nahrazeny jiskrou v očích a širokým úsměvem na tváři včetně nějakých pěti centimetrů, o něž psovodka právě vyrostla.
Energi zůstala na pozicích, jak řád vyžaduje a náčelnice si blaženě (jak jinak by to měla Blažková toho jména i dělat) oddechla – též výborná.
Děvčata měla přednost, již i proto, že jich tu byla proti nám mužům naprostá převaha. Další na bitevní pole nastoupila naše malá náčelnice (Malimánková Veronika) se svým psem Aldou. Náš Alda má již ze svého učitelského účinkování u začínajících své grify a naučené postupy a drobet se mu v tom nevlídném počasí nechtělo čekat, až dá rozhodčí k cviku povel. No, a jelikož není z těch, co by se štvali za nějakým aportem, když jím není lovná zvěř, tentokrát to na výborně nebylo, ale Mají To.
Dalším adeptem byla duše a hnací motor organizace (Prchalová Jana) se svým psem Woodym. V každém kolektivu musí být, jak jsem již výše zmínil, nějaký ten šprt či lehce protekční dítko. V tomto kole máte tedy všichni co do činění s vítězem zkoušek v podání provedených cviků a hodnocení rozhodčího. Z tohoto místa mu patří i zvláštní gratulace. Z místa svého jsem však našemu vítězi okamžitě pět bodů odečetl, a to i vyhlásil – za jeho nectnou vlastnost v napadání ostatních psů, vyvolávání konfliktů a snaze všem šéfovat.
Jak bývá i ve školních škamnech pravidlem, není nad to jít k tabuli za primusem třídy. Tento úděl čekal tedy na nás (já s Nellou). Poté co jsme si v sobotním mokrém odpoledni dvakrát po sobě spletli odložení v leže za pochodu s odložením ve stoje (psovod si povel samozřejmě nespletl) jsme při zkušebním odložení měli, na rozdíl od rozhodčího, upřímnou radost, že jsme do té mokré trávy upadli, byť mimo směr a ještě na „kýtu“ (přeci si nebudeme máčet břicho, po operaci ještě řádně neosrstěné). Předsednutí či spíše nepředsednutí při aportu (tahání s páníčkem o aport je přeci výrazně zábavnější) a jeho odevzdání spojené s osobní kontrolou na stojanu dalo s ostatními drobnostmi suma sumárum výsledek „Neoslnili, ale po dvouměsíčním doučovacím kursu jen překvapili (někoho i mile)“ a zkoušku složili.
Na scénu po nás nastupuje jediná čistě chlapská dvojka psovod Valoušek se psím bivojem Dickem. Všichni přítomní, po setrvalých výkonech předváděných oběma v průběhu secvičných i na jiných kontrolních akcích, očekávali tzv. plný počet (pro plně neinformované tedy 60 bodů). Zřejmě i rozhodčí si vzal do hlavy, že „první vyhrání z kapsy vyhání“ a rodokmenový pes, kvalit na budoucí složení vrcholové zkoušky ZVV3, musí být hned od samého začátku držen zkrátka. Výsledek byl tedy výborný, ale o prsa (splašené nulky jak jednou uvedl Troška v souvislosti s komparsistkou pro Slunce, seno a erotika). Při přebytku energie jíž Dick oplývá by zřejmě při opakování zrál směrem k šedesátce jako víno. Žádné opakovaní se však nekonalo a je to již pouze o dalším stoupání této dvojky na examinačních stupních zkušebního řádu.
Závěrečné slovo si pro sebe nechala dámská dvojka psovod Vejsadová se svojí hvězdou severu Rózinou. Vůbec to nebylo o ne galantnosti pánů, ale nedávno ukončené hárání zkoušené feny nedělalo dobře vytříbeným čichovým smyslům zkoušených psů. Pamatuje na to i zkušební řád a přiděluje pořadové místo preventivně rovnou na konec řady. Cvičákového kliďasa to nijak nevyvádělo z míry a ostrý start na figury byl stejně klidný jako v jiných případech tréninkových. Při aportování se musela pro tentokrát obejít bez dopingové náplně ve svém peškovi. Pomalým, ale jistým krokem i tato dvojka dokráčela k resultátu Splněno.
Závěrečné technické discipliny, byly pro zainteresované již pouhou procházkou růžovou zahradou. A rozkvetlá by byla přímo, kdyby nebylo nutno chodit s módním doplňkem zvaným náhubek. V této fázi zkoušek utrpěly největší zážitek naše dvě klubové fotbalistky (Čechová + Malimánková st.) v momentě, kdy se do jejich hry zapojil Dick. Rázem byly bez balónu a vrátil se jim teprve, po Jardou předvedeném, odvolání.
Na adresu naší hvězdy severu se sluší podotknout, že nejenže absolvovala svou první zkoušku, ale při čekání na vyhlášení výsledků se jí povedlo absolvovat i první kousání do živého. A jako oddaný pes své paničky si přece nevybere za objekt zájmu ji. Jak se na dobrou rodinu sluší, nic se z ní ven nevynáší. Je tedy jasné, že potrefeným byl jiný nejmenovaný dvounohý účastník nedělního dopoledne. Jejich vztah to nijak nenarušilo a následně si již opět projevovali vzájemné sympatie – psovodka to rozdýchávala podstatně déleji.
Závěrem snad již jen přání, aby všechny další zkoušky probíhaly jen a jen úspěšně bez rozdílu rasy psa, stáří psovoda či obtížnosti zkoušky a místa jejího konání.
Statistické údaje nejsou tím co by mělo plnit tyto řádky tedy jen krátce:
Přihlášeno 7
Absolvovalo 7
Nejvyšší počet bodů 57
Nejnižší počet bodů 47
Svačinové přestávky 3 (přes jejich počet bylo nedojedků přehršle)
Bábovka 1
Kameraman 1
Fotograf 1
PS: Vítěz zkoušek se zatím nijakým způsobem neprezentoval – jeden by řekl „Je to tady jako u Suchánků“
Autor: BG 17.10.2009