- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Čarodějnické hopsání - Nymburk 2015
26.
duben 2015 byla neděle, hodinky ukazovaly 5:45 a většina „normálních“ lidí
v tu dobu ještě spala. V ten čas Jana nabírala svou trenérku Péťu i
s jejím přítelem Vlastou, který byl nejen pro ten den její podporou, fotografem
a kameramanem v jedné osobě. V kufru si lebedila Viktorka, kterou
čekala premiéra závodů, které měla poprvé běžet s někým jiným než
s paničkou Janou. Jelikož se Jana starala o rozrůstání smečky, nemohla už
přes ten pupek závodit. Na náměstí v Ledči nad Sázavou se k jejich
výpravě přidala Jitka s Riky, které před sebou měly úplně první závody.
V tu dobu se již na zahradě ve Zruči venčil Paul, jehož páníčci Ivet a
Martin nosili vše možné do svého nového žihadla, díky němuž dokázali asi poprvé
na sraz u benzinky v Kutné Hoře dorazit včas. Lehce po sedmé hodině
všichni dorazili do Nymburka, kde to krom Jitky s Riky všichni již
bezpečně znali. Celá parta ledečských a zručských nadšenců dorazila na místo
mezi prvními. Při stavění stanu již pomáhali všichni Jiříkovi, včetně psí
slečny Keisy. Náš agi tým byl v tu chvíli kompletní. Následovala prezence
a venčení psích nadšenců. Mezi tím vším vítáním psů a vypravováním dojmů
z cest již začaly závody v plném proudu. Odběhly kategorie baby a
agiduch a na kategorii začátečníků se chystala celá naše agisekta.
V kategorii medium závodila Péťa s Viktorkou a Jitka s Riky,
v kategorii large pak Ivet s Paulem a Nikol s Keisy. Všechny
parkury byly moc pěkné, každý si přišel na své. Sprinty střídaly zpomalovací
trojlístky skoček, které jsou pro nymburskou rozhodčí typické. Nechyběly lehké
chytáky ve formě nastrčených překážek, které nebyly součástí daného běhu. A stejně
jako na jiných závodech nechyběly ani rovinky, na kterých spousta závodníků
celkem běžně ztroskotá.
V prvním běhu – jumpingu bylo v medících celkem 16 závodníků. Vzhledem k tomu, že spolu běžně Péťa s Viky neběhají, chviličku trvalo, než Viky přestala očima hledat paničku Janu a začala se na Péťu soustředit. Bohužel, tímto měly na kontě 2 odmítnutí, které je ve výsledkové listině posunuly až na 11. místo a to i přes velmi pěkný čas. V té samé kategorii bojovala i Jitka s Riky. Počáteční nervozita z prvních závodů se projevila jistou roztěkaností při vedení Riky a tak holky udělaly 2 chyby a měly 2 odmítnutí. V tabulce se umístily na pěkném 14. místě.
Jako kdyby si oba týmy vzaly jistá ponaučení z prvních běhů a v druhém – agility, kde bylo 15 týmů, se umístily o poznání lépe. Jitka s Riky vybojovaly 12. místo s 1 chybou a 1 odmítnutím a Péťa s Viky excelovaly krásným čistým během, díky němuž se pyšnily prvním místem.
V kategorii large – jumping, kde soutěžilo celkem 13 týmů, letěli jak střely Ivet s Paulem. V cíli přistáli na 5. místě s 1 chybou a 1 odmítnutím. Paul si díky své neskutečné rychlosti vysloužil přezdívku bourák. Dalšími rychlíky byly Nikol s Keisy, které utržily 1 chybu a 2 odmítnutí, časově však byly těsně za Ivet s Paulem a tak se zapsaly na krásné 6. místo.
V druhém běhu – agility, při stejném celkovém počtu 13-ti týmů, si Ivet s Paulem udrželi své 5. místo a zopakovali jednu chybu a 1 odmítnutí. Nikol s Keisy se kvůli výpadku paměti při pořadí překážek propadly na 10. místo, avšak i tak byl jejich výkon pro oko diváka zcela jistě příjemnou záležitostí.
Všechny týmy bojovaly jako správní ledečští agiliťáci s duchem skutečného závodníka. Jitka s Riky si vyzkoušely první závody. Utvrdily se v tom, že před sebou mají ještě hodně práce, ale také v tom, že když něco chtějí, tak to taky dokážou. A hlavně se přesvědčily, že společně tvoří prima veselý tým. Péťa nám všem, i sobě, tím vyhraným pohárem za první místo potvrdila, že náš celý agi klan vede správně a žene nás kupředu. My všichni doufáme, že sama sobě tím konečně zvedla své agiliťácké sebevědomí. Ivet s Paulem se utvrdili v tom, že dřina, píle a trpělivost se vyplácí a že existuje jistý druh komunikace, díky kterému si budou vzájemně rozumět. A Nikol s Keisy si opět stvrdily, že nervozita na závodech dělá své jak s Nikol, tak potom i s Keisou, nicméně si obě opět dokázaly, že na to prostě mají.
Tak jak to bývá vždy po odběhnutí všech našich týmů, složil se stan, proběhlo vyhlášení vítězů s předáním výher a gratulacemi, společné focení a všichni vyrazili plni dojmů ke svým domovům.
autor článku: Jana Pešková
V prvním běhu – jumpingu bylo v medících celkem 16 závodníků. Vzhledem k tomu, že spolu běžně Péťa s Viky neběhají, chviličku trvalo, než Viky přestala očima hledat paničku Janu a začala se na Péťu soustředit. Bohužel, tímto měly na kontě 2 odmítnutí, které je ve výsledkové listině posunuly až na 11. místo a to i přes velmi pěkný čas. V té samé kategorii bojovala i Jitka s Riky. Počáteční nervozita z prvních závodů se projevila jistou roztěkaností při vedení Riky a tak holky udělaly 2 chyby a měly 2 odmítnutí. V tabulce se umístily na pěkném 14. místě.
Jako kdyby si oba týmy vzaly jistá ponaučení z prvních běhů a v druhém – agility, kde bylo 15 týmů, se umístily o poznání lépe. Jitka s Riky vybojovaly 12. místo s 1 chybou a 1 odmítnutím a Péťa s Viky excelovaly krásným čistým během, díky němuž se pyšnily prvním místem.
V kategorii large – jumping, kde soutěžilo celkem 13 týmů, letěli jak střely Ivet s Paulem. V cíli přistáli na 5. místě s 1 chybou a 1 odmítnutím. Paul si díky své neskutečné rychlosti vysloužil přezdívku bourák. Dalšími rychlíky byly Nikol s Keisy, které utržily 1 chybu a 2 odmítnutí, časově však byly těsně za Ivet s Paulem a tak se zapsaly na krásné 6. místo.
V druhém běhu – agility, při stejném celkovém počtu 13-ti týmů, si Ivet s Paulem udrželi své 5. místo a zopakovali jednu chybu a 1 odmítnutí. Nikol s Keisy se kvůli výpadku paměti při pořadí překážek propadly na 10. místo, avšak i tak byl jejich výkon pro oko diváka zcela jistě příjemnou záležitostí.
Všechny týmy bojovaly jako správní ledečští agiliťáci s duchem skutečného závodníka. Jitka s Riky si vyzkoušely první závody. Utvrdily se v tom, že před sebou mají ještě hodně práce, ale také v tom, že když něco chtějí, tak to taky dokážou. A hlavně se přesvědčily, že společně tvoří prima veselý tým. Péťa nám všem, i sobě, tím vyhraným pohárem za první místo potvrdila, že náš celý agi klan vede správně a žene nás kupředu. My všichni doufáme, že sama sobě tím konečně zvedla své agiliťácké sebevědomí. Ivet s Paulem se utvrdili v tom, že dřina, píle a trpělivost se vyplácí a že existuje jistý druh komunikace, díky kterému si budou vzájemně rozumět. A Nikol s Keisy si opět stvrdily, že nervozita na závodech dělá své jak s Nikol, tak potom i s Keisou, nicméně si obě opět dokázaly, že na to prostě mají.
Tak jak to bývá vždy po odběhnutí všech našich týmů, složil se stan, proběhlo vyhlášení vítězů s předáním výher a gratulacemi, společné focení a všichni vyrazili plni dojmů ke svým domovům.
autor článku: Jana Pešková