- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Štěpánské putování
Vánoční čas s sebou přináší pohádkovou atmosféru a s ní i pohádky samé. Jak se na správné pohádky sluší, putuje se v nich přes sedmero (častěji devatero) hor a stejný počet řek. U nás nemáme hory (pro pořádek vzpomeneme místní nejvyšší vrch Melechov se svými 707 m n.m.) jen vrchy. Řeka Sázava též nedonese své jméno až do moře, ale zato je stříbropěnná a naše.
Buchty nám do batohů nikdo nepřidělil neb se vychází z potřeby alespoň dočasného přerušení probíhajícího vánočního obžerství. Návdavkem toho náčelnice Verča posunula plánovaný termín odchodu na 11:00 hod – především pro dříve narozené účastníky pochodu tím zrušila fázi oběda. Prý, proto abychom se mohli, za panujícího slunečného počasí, kochat dosyta výhledy po krásách vysočinské krajiny.
Ke kašně dorazila desítka psů i se svými psovody. Fáze vítací proběhla standardně, jak se na vychovanou společnost patří. Azimut trasy byl dopředu určen – tentokrát pro změnu udával směr západní (prý abychom byli déle se sluncem). První potok (schovaný sice pod povrchem Hrnčířů) i první vrch Šeptouchov zdolala jako první vedoucí fena Nella. Vyhlídkou z vyhlídky na krásy města se všichni rozloučili s domovem, v naději, že se s ním opět shledají – ve zdraví a v plném počtu.
Ke kašně dorazila desítka psů i se svými psovody. Fáze vítací proběhla standardně, jak se na vychovanou společnost patří. Azimut trasy byl dopředu určen – tentokrát pro změnu udával směr západní (prý abychom byli déle se sluncem). První potok (schovaný sice pod povrchem Hrnčířů) i první vrch Šeptouchov zdolala jako první vedoucí fena Nella. Vyhlídkou z vyhlídky na krásy města se všichni rozloučili s domovem, v naději, že se s ním opět shledají – ve zdraví a v plném počtu.
Potůček v Bohumilicích i vrch, na němž se nacházejí, byly druhou vrchařskou prémií. Před nástupem na silnici jsme se způsobně seřadili a jako útvar překonali vzdálenost k odbočce na Sechov. Z kopečka jsme se skouleli k dalšímu přechodu přes vodu – třetí to v pořadí. Rybníček byl stále ještě zamrzlý, ale ne tolik, aby umožnil zábavu psího společenství. Sechovská státní silnice nás opět stmelila do tvaru a vedla nás okolo domoviny strakoně Aldy. Přestože bylo těsně po poledni, mísa byla prázdná a z komína se nekouřilo. Putovali jsme tedy přes další potok toho čísla čtyři a do dalšího vršku. Prověření odolnosti nového chodníku (celkové délky 10m) u autobusové zastávky „Náves“ bylo poutnickou povinností.
Koulení se k Sázavě bylo příležitostí k fotografickým zastávkám a troše poslušnostního tělocviku pro vybrané psy. Barrymu (ostatní psí „pány“ nevzrušoval) se při neustále opakovaném mladickém dráždění od Barneyho, zatmívalo před očima a otevírala tlama. Mnoho chození na volno si tedy neužil.
Sázava nás (pravostranně bydlící) přivítala při svém, již druhém přechodu, houpacím mostem. Jinak to byla voda v pořadí pátá. Tam Barney poprvé za celou cestu ztichnul a nechal se výrazně přesvědčovat ke každému dopřednému kroku. Focení na soutoku s Jestřebnickým potokem ukázalo, že i on zůstal členem smečky, překonal sám sebe a vytrval. V pohádkových dobách měli pocestní k překonávání jen hory a řeky – my jsme zvládli bez úhony i železnici.
Jestřebnický potok posloužil jako očistná lázeň pro psí šmudly. Cesta proti jeho proudu, lemovaná oboustranně lesním porostem, probouzela v psí smečce lovecké pudy. Když nebylo co k ulovení lesního, stávala se vděčným terčem loveckého pudu, především obou choďáků a Dicka, Nella. Její lehkonohost a trénovanost ji většinou pomohly situaci s přehledem vyřešit. Nebylo-li zbytí, přidala k běhu i hlasivkový a čelistní projev.
Překonání Jestřebnického potoka suchou nohou (šestá voda v pořadí) bylo startovní čarou pro překonání nejvyššího výškového rozdílu. Zaslouženým vyvrcholením stoupání byla kóta 492,8m vrch Hrádek nad Obrvaní (šestý v pořadí) s telekomunikační věží. Slunce se s námi kamarádilo i nadále. Výrazně méně se s některými zvědavci však kamarádil kůň samotář v tamní ohradě.
Koulení se k Sázavě bylo příležitostí k fotografickým zastávkám a troše poslušnostního tělocviku pro vybrané psy. Barrymu (ostatní psí „pány“ nevzrušoval) se při neustále opakovaném mladickém dráždění od Barneyho, zatmívalo před očima a otevírala tlama. Mnoho chození na volno si tedy neužil.
Sázava nás (pravostranně bydlící) přivítala při svém, již druhém přechodu, houpacím mostem. Jinak to byla voda v pořadí pátá. Tam Barney poprvé za celou cestu ztichnul a nechal se výrazně přesvědčovat ke každému dopřednému kroku. Focení na soutoku s Jestřebnickým potokem ukázalo, že i on zůstal členem smečky, překonal sám sebe a vytrval. V pohádkových dobách měli pocestní k překonávání jen hory a řeky – my jsme zvládli bez úhony i železnici.
Jestřebnický potok posloužil jako očistná lázeň pro psí šmudly. Cesta proti jeho proudu, lemovaná oboustranně lesním porostem, probouzela v psí smečce lovecké pudy. Když nebylo co k ulovení lesního, stávala se vděčným terčem loveckého pudu, především obou choďáků a Dicka, Nella. Její lehkonohost a trénovanost ji většinou pomohly situaci s přehledem vyřešit. Nebylo-li zbytí, přidala k běhu i hlasivkový a čelistní projev.
Překonání Jestřebnického potoka suchou nohou (šestá voda v pořadí) bylo startovní čarou pro překonání nejvyššího výškového rozdílu. Zaslouženým vyvrcholením stoupání byla kóta 492,8m vrch Hrádek nad Obrvaní (šestý v pořadí) s telekomunikační věží. Slunce se s námi kamarádilo i nadále. Výrazně méně se s některými zvědavci však kamarádil kůň samotář v tamní ohradě.
Jarda, poučen chybou z minula (zavřená občerstvovna na Stvořidlech), vzal s sebou placatici živé vody zlatavé barvy, vonící (někomu) rašelinou a poskytoval unaveným, dvounohým poutníkům vzpruhu ke kochání se krajinou, „dostání“ fotogenických výrazů do tváří pro momenty fotografování a taky do dalšího putování.
Při sestupu okolo cvičáku, padl návrh dříve narozených, vykonat zastávku i zde, když máme takový krásný mezičas a elánu nazbyt. Mezitím nás již opustil Barry s Láďou, aby si ušetřili další stoupání a splnili i něco připravených domácích úkolů.
Vše bylo, jen chuti později narozených se nedostávalo – nezastavujeme, projíždíme a rozhodně necvičíme!
Koulení se z kopce připomínalo kamennou lavinu, po níž se na úpatí před hospodou posbírala dohromady již jen čtveřice nejskalnějších (sestava dtto výlet č. 1 bez Ládi).
Obsluha nás nejen vlídně přivítala, ale i na místa štamgastů uvedla, napojila psovody i psy a vyhladovělou náčelnici výletu i nakrmila.
Při sestupu okolo cvičáku, padl návrh dříve narozených, vykonat zastávku i zde, když máme takový krásný mezičas a elánu nazbyt. Mezitím nás již opustil Barry s Láďou, aby si ušetřili další stoupání a splnili i něco připravených domácích úkolů.
Vše bylo, jen chuti později narozených se nedostávalo – nezastavujeme, projíždíme a rozhodně necvičíme!
Koulení se z kopce připomínalo kamennou lavinu, po níž se na úpatí před hospodou posbírala dohromady již jen čtveřice nejskalnějších (sestava dtto výlet č. 1 bez Ládi).
Obsluha nás nejen vlídně přivítala, ale i na místa štamgastů uvedla, napojila psovody i psy a vyhladovělou náčelnici výletu i nakrmila.
Smutnou novinou do závěru byla telefonická informace náčelnice nejvyšší, že výzva k závěrečnému posezení ZKO 29. či 30.12 zůstala členy a příznivci organizace nevyslyšena. Reakci chyběla masovost, pročež akce zesnula dříve,než se stihla narodit – ŠKODA!
Občerstvené poutníky levobřežní pak čekal ještě sedmý přechod přes vodu (pravobřežní jej zvládli jako první při příchodu na srotiště) a malá závěrečná stoupání k domovům. My ze Stínadel jsme si dali ještě poctivý sedmý kopec, abychom mohli ohlásit „pohádky je konec“.
Správně platí: výletu je pro tentokrát konec.
Kdo tam byl, ten se potěšil,
kdo tam nebyl, ten prohloupil!
Statistika nuda je, má však zajímavé údaje:
Vzdálenost (ušlá psovody) : ca 10 500m
Převýšení max. : 149 m
Účastníků : 10
Doba trvání : 240 min
Pokušitel (největší) : Barney
Nejčastěji lovený účastník : Nella
Teplota : +20C
Datum konání : 26.12.2009
Autor: BG
Dne: 27.12.2009
Občerstvené poutníky levobřežní pak čekal ještě sedmý přechod přes vodu (pravobřežní jej zvládli jako první při příchodu na srotiště) a malá závěrečná stoupání k domovům. My ze Stínadel jsme si dali ještě poctivý sedmý kopec, abychom mohli ohlásit „pohádky je konec“.
Správně platí: výletu je pro tentokrát konec.
Kdo tam byl, ten se potěšil,
kdo tam nebyl, ten prohloupil!
Statistika nuda je, má však zajímavé údaje:
Vzdálenost (ušlá psovody) : ca 10 500m
Převýšení max. : 149 m
Účastníků : 10
Doba trvání : 240 min
Pokušitel (největší) : Barney
Nejčastěji lovený účastník : Nella
Teplota : +20C
Datum konání : 26.12.2009
Autor: BG
Dne: 27.12.2009