- Menu
- 2015
- 2014
- 2013
-
2012
- Další výlet až příští rok
- Podzimní vycházka ke Křižné studánce
- Loučení s létem v Čelákovicích
- Canisterapeutické zkoušky
- Psí loučení s prázdninami 8. září 2012
- Výstup na Malý a Velký Blaník
- Setkání s klienty stacionáře Petrklíč
- Lipnička
- Jedli, pili …….a i závodili
- Stanice ochrany fauny Pavlov
- 1.5. - 10+10 – 6 – 50 – 27 - 17,14 - 2
- Sedm statečných
- Novoroční vycházka
- Přišel, viděl, zvítězil podruhé...
- 2011
- 2010
- 2009
- 2008
Vítání jara
S koncem první dubnové dekády jsou slunečné dny v našich zeměpisných šířkách i vysočinských výškách již trvale zabydlené. Měsíc se Sluncem si s námi trochu pohrávají a vrátily se svou konstelací až hluboko do devatenáctého století, kdy si na velikonoční svátky museli počkat stejně dlouho. Tak dlouho se však ledečským pejskařům čekat rozhodně nechtělo a rozhodli se pro vstřícný krok – jít jaru trochu naproti a nemeškat s vystavením se slunečním paprskům.Od slov k činům není u nás nikdy daleko a již od zimního výletu, jehož trasu jste s námi jako čtenáři mohli při četbě řádků projít také, byl pro tentokrát velitelem a hlavním trasérem zvolen Jarda Valoušek. Mráz přichází z Kremlu (určení autora nechť je oblíbenou kvízovou otázkou vsunutou mezi řádky), Jarní vody přichází od Turgeněva a jelikož i Slunce vstává na východě byl směr cesty v ústrety jaru jasný. Prostředek zvolený k přesunu pak spojil přání jedinců vyzkoušet dosud nepoznané (např. Grey s Carlosem), či dlouho neopakované (naposledy léto 2010), s romantikou dálek. Ty jsou odjakživa reprezentované dvojicí, do dáli se vinoucích ocelových hadů, nesoucích na svých temenem ocelové oře nebo též zvědavce balancující se schopností udržet na nich rovnováhu. Kolejí tu na rozdávání mnoho nemáme, věkovité jsou již též notně (pro zvídavé bez kvízovky konstatuji od dokončení 108 let), ale na východ se vinou, vlaky po nich jezdí a vozí i lidi. Chválou budiž, že nejen lidi, ale i pejsky a psy.
Tudíž jsme se mohli v 10:45 hod shromáždit a náš fotograf Jirka zmáčknul spoušť poprvé. Posázavský Pacifik již přišel o svou parní romantiku a proti proudu Sázavy se přihnal Orchestrion, Autobus na kolejích či jak je ještě dřívější M152 označován. Černí pasažéři jsou nežádoucí jedinci, a proto jsme společně podpořili rozvoj místní dráhy zakoupením jízdenek. Diskuse u přepážky byla v našem případě podstatně konstruktivnější než pánů Lipského a Homoly a lístků jsme se, po chvíli čekání na tiskárnu než je „vyplivla“, dočkali. Směr, třída i počet souhlasily, mohlo se tedy nastupovat. Malé překvapení se skrývalo ve srovnání ceny. České dráhy si psích společníků váží a ležení na podlaze jim umožnilo za dvojnásobnou cenu než sedícím psovodům – zřejmě to bude kalkulováno od nohy. Paní průvodčí nás zkontrolovala, obdařila úsměvem, pokusila se o přátelský kontakt s menšími jedinci (všichni jak se sluší a patří s vodítky a náhubky) a stakáto kol vlečného vagónu za nedlouho ukončilo pro nás svou etidu na Stvořidlech ostrým sykotem pneumatického systému samočinného otvírání dveří. Zájemci čekající na nástup do vlaku podlehli skepsi z nekonečné řady vystupujících čtyřnožců a vyslyšeli dobrou radu k přesunu o dveře vedle. Jejich batohy byly viditelně objemnější a těžší než naše a s radostí je ve vlaku odložili zřejmě do předehřátých míst po nás. Zkoušet chuť a teplotu Sázavy se nechtělo psům ani psovodům i zahájil se výstup proti působení gravitace a v plném objetí ještě stojících lesních velikánů. Energie zatím na rozdávání, stoupání pro nás nijak dramatické, tím pádem dosažení Pavlíkova se stalo hračkou a k zdržování nepřispělo ani koukání po tom, zda „rostou“. Nerostou - tedy ty nám milé! Opuštěním lesa jsme přišli o přirozenou protivětrnou ochranu a pláň až k Vilémovicím byla ve znamení zatahování „žaluzií“. Ti více ostříhaní i kapucu nasadili, jen Iva s Vláďou měli po zdolání stoupání nastřádáno joulů na rozdávání, takže rukávy zůstaly nadále v krátké formě a paže odhalené (posléze se pravda ukázalo, že zahalit je nebylo čím).
První vrcholovou prémií, centrem zvyšování hmotnosti a závětrného příjmu sluníčka se stala venkovní terasa „Čertovny“. Sluníčko v závětří bylo sice příjemné, ale myšlenku strávit čas nedělního oběda v pozici zákazníků mělo výrazně více návštěvníků tohoto zařízení, takže to chvílemi vypadalo na proces sušící místo občerstvovací. „Konec dobrý vše spraví“ praví letité úsloví, zaveleno bylo ke vztyku a odchodu za dalšími metami cesty Vítání jara. A byla to věru meta s velkým M přinášející překvapení s velkým P. Nikoliv však proto, že se odehrávala v Pavlově. Většina čtenářů již vzala na vědomí něco z křesťanské věrouky a jejích pravidel vítání jara, mezi něž je vřazeno i čtyřicetidenní postní období. Sluší se podotknout, že neděle se do toho nepočítají. Tak či tak jsme tedy byli „omluveni“, slunečným dnem namlsáni a Překvapením doraženi v tom nejlepším slova smyslu. Když se u nejmenované chalupy, kam jsme byli pozváni naším spoluvýletníkem, jinak vítězem zimního kácovského klání Lubošem, otevřela vrátka, nestrčili tam naši čtyřnozí jen tlapku, nezajímala je kůzlátka a šli „po čuchu“ a na jistotu rovnou do kuchyně. Jsou však z cvičáku vzdělaní, přivolání na ně funguje, a tak mohlo dojít k střídání stráží, ještě dříve než by došlo k neplánovaným nepředloženostem. To již i čichové buňky dvounohých účastníků zavětřily důvod psího chvatu linoucího se otevřenými dveřmi návštěvníkům v ústrety. Pro ty, co sledují televizní pořad Prostřeno, předešlu jen, že vítání paní domu proběhlo srdečně, vizita obydlí se nekonala a předkrm se vypustil, aby zbyl dostatek místa na další radostné zážitky. Chvílemi až vháněly slzy do očí - v momentech, kdy měl někdo z návštěvníků snahu zkontrolovat pravost a čerstvost předloženého křenu tzv. z vlastní zahrádky nakopaný a nastrouhaný. Jestli překvapením v zimě bylo pečení buřtů na sněhu, pak paní Eva s mísami voňavého ovaru, z nichž stoupal lehký opar dokládající tu správnou teplotu a do nosů již sedících se drala jeho vůně, zimní zážitek ještě předčila. Na rozdíl od televizních soutěžících se nikdo o nic hlásit nemusel neb vše co k němu patřilo, se na stolech našlo. Snažili se všichni včetně nejmenšího účastníka Beátky, ale ani její boule za ušima nestačily na vyčištění mís dočista. Na lepší trávení se podávalo i něco vícevoltových tekutin, pročež se upustilo od připravené zábavné vsuvky – střelba ze vzduchovky na cíl. Neupustilo se však od sladké tečky a zachovali jsme se statečně. Úkol zněl zvládnout, tak jsme zvládli, jak řezy, tak i koláčky. Věnujíc se koláčkům, konstatuji za ně z tohoto místa hostitelce ještě jednou velkou pochvalu. Psi mezitím trénovali na trávníku dlouhodobé odložení v nepřítomnosti s celkem slušným výsledkem. Jen Nelle se zachtělo kouknout se po čase i za plot, jestli tam není něco zajímavějšího, a ukázala Lubošovi slabší místo v systému. Ryba a návštěva třetí den smrdí, praví též stará pravda. K rybám i třem dnům jsme měli hodně daleko, ale ani tři hodiny jsme nezkoušeli atakovat.
Zvednout se v pravý čas, poděkovat za pohoštění a vzdálit se, je výsadou slušnosti a nechává to i pro budoucno dveře otevřené. K východu jsme se otočili zády a směřovali dále za sluncem, blížíc se loukami a lesem do Hradce. Hned z počátku této etapy si Dick s Greyem vyměnili, nejen verbálně, názory na vůdcovskou úlohu ve smečce. Lidskou měl Jarda a té psí to musel oživit spolu s Vláďou taky. Není nad to vědět, na čem člověk či pes ve smečce lidské nebo psí je, a dle toho se chovat, což se i dále dělo. V zimě jsme se Hradci vyhnuli. Tentokrát azimut zavedl poutníky nikoliv na místo zaslíbené (nad zážitek z Pavlova již ten den nikdo neměl) „mlékem a strdím oplývajícím“, ale k naší náčelnici Evě. Makča byla marod – důvod jejich aktivní neúčasti na společném dění. Vítání poutníků chlebem a solí bylo modifikováno. Chléb nahradila bábovka (mramorovaná) a sůl zastoupil cukr. O to, aby nedrhla v krku, se pak měla postarat čirá tekutina nacházející se v hájemství pána domu. Jak se všichni snadno dovtípí, místem je garáž, tekutinou pro psy voda a pro poutníky jemný dámský likér na tři (začínající však proti očekávání na K a voltů měl též o málo více než ten na R). Nesmím opomenout, že v rámci vítacího výboru nám vyrazili v ústrety (v tlapkách nenesli nic) i čtyři domácí psi. Bábovka pochválena, talíř vyluxován, pohonné hmoty před vyschnutím, neklamná to známka, že je nutno zvednout kotvy a přesunout se dále směrem k cíli cesty a objevit tu správnou náruč jara. K vítání přeci patří nejen poklepání pravicemi, ale pro vřelejší případy je rezervováno i objetí zúřastněných. Hrad byl na objímání trochu neforemný a ani spojené ruce všech účastníků by na něj nestačily. Minuli jsme jej tedy svorně, vzpomněli na nedávný pokus vybraných jedinců o zvládnutí hradních schodů na kolech. Doprovázejícím psům to po vlastních šlo výrazně lépe a cyklisté je tehdy i záhy následovali. Proto mohli být opět mezi poutníky a vést je k cíli. Tentokrát nebyl ani u kašny ani na Růžku, ale přednost dostala zvědavost a staronově otevřená Sázava. Rozloučení s ní proběhlo ještě před sluncem západu. S doplněným úbytkem tekutin, vitamínů a minerálů po celodenním putování se zbylí vytrvalci před rozchodem do domovů dočkali i objetí. Pro Luboše si přijela jeho mamka a radost ze setkání se přetavila do kýženého objetí.
Zatímco bylo jaro důstojně přivítáno, v myslích se již rodí úvahy o letním putování.
Těšme se a těšte se s námi – budete vítáni.
Obvyklá závěrečná statistika: Vzdálenost (zdolaná psovody) : cca. 13 500m
Převýšení max : 190 m
Počet účastníků : 11 (dvounohých) + 8 (čtyřnohých)
Doba trvání : 480 min
Teplota : +160C, slunečno, větrno
Datum konání : 10.04.2011
Autor: BG
V Ledči n/S 15.04.2011
Obvyklá závěrečná statistika: Vzdálenost (zdolaná psovody) : cca. 13 500m